Kochleární implantáty

23.4.2008

Ostrava, 23. dubna 2008

Přestože jedna pětina českých dětí využívajících kochleární implantáty je z Moravskoslezského kraje, specializované centrum je až v Praze.

Integrace sluchově postiženého dítěte do zdravé společnosti představuje velmi dlouhou a náročnou cestu. Některým dětem může pomoci používání sluchadla. Pro děti, které se narodí hluché, stejně tak ale i pro děti a dospělé, kteří se narodí zdraví a ohluchnou v průběhu života (nejčastěji po zánětu mozkových blan) je jedinou léčebnou možností, jak slyšet a jak zvláště u dětí rozvinout řeč, použití kochleárního implantátu. Má to však - pokud jde o Českou republiku - jediný háček. Pokud lékař doporučí sluchově postiženému kochleární implantát, jediným místem, kde lze provést vyšetření a následné zavedení kochleárního implantátu, je Fakultní nemocnice Motol v Praze. "Pro rodiče z Moravskoslezského kraje to tedy představuje nejen značné časové a organizační, ale také finanční zatížení. I to je jeden z důvodů, proč se o možnost práce s kochleárními implantáty intenzivně zajímá také Otorinolaryngologická klinika Fakultní nemocnice Ostrava," říká Tomáš Oborný, tiskový mluvčí FN Ostrava.

"Ročně se v populaci v průměru narodí zhruba jedno promile závažně sluchově postižených dětí. Velmi důležitý je včasný záchyt tohoto postižení, přesná diagnostika a bezprostřední řešení problému," říká doc. MUDr. Pavel Komínek, Ph.D. MBA, přednosta Otorinolaryngologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava. "A když uvážíme, že z pacientů v naší republice, kteří jsou uživateli nebo kandidáty na využívání kochleárního implantátu, je celá pětina z Moravskoslezského kraje, myslím, že zřízení specializovaného centra v naší nemocnici by mělo opravdu smysl."

Potvrzuje to i paní Renáta Velecká z Orlové, maminka dvou sluchově postižených chlapců. Osmiletému Daliborovi byl kochleární implantát vsazen zhruba ve dvou a půl letech, u mladšího Ondřeje, kterému je rok a půl, se implantace připravuje. "Myslím, že vytvoření moravskoslezského centra pro děti, které jsou vhodnými kandidáty pro implantování kochleárního implantátu, by velice pomohlo," říká paní Velecká, která má za sebou bezpočet návštěv Fakultní nemocnice v Motole. "Nejprve jsme jezdili se starším synem. Absolvovali jsme všechna předoperační vyšetření, návštěvy foniatra, logopeda, CT mozku, hospitalizaci. Po operaci jezdíte do Prahy jednou týdně, pak jednou za dva týdny, záleží na šikovnosti dítěte a na tom, jak se s implantátem dokáže sžít. Neměli jsme auto, jezdili jsme vlakem, přijet jsme museli vždy den před vyšetřením, abychom stihli ranní návštěvu lékaře. Ubytování, které se dá sehnat prostřednictvím nadace, se ale těžko objednává, je plno. Zbývají penziony, hotely... A to nehovořím o náročnosti cestování s malým dítětem, kdy jsme se museli nejprve z Orlové dopravit do Ostravy na vlak a až pak cestovat do Prahy. A vše stojí peníze, dost peněz. Nestěžuji si, ale myslím, že pro sociálně slabší rodinu by to mohl být nepřekonatelný problém!"

Když lékaři zjistili, že sluchovým postižením trpí i mladší syn Veleckých, celé martýrium s výpravami do Prahy začalo znovu. "Teď je to složitější o to, že když odjíždíme, musí se někdo postarat o staršího syna. A já se při odjezdu hrozím ztracených hodin, které mu nemohu věnovat."

Řešením pro rodinu Veleckých i pro ostatní rodiny z Moravskoslezského kraje a blízkého okolí by byla alespoň možnost absolvovat některá vyšetření v Ostravě, dokonalé rehabilitační a adaptační zázemí by mohla poskytnout například Škola pro nedoslýchavé v Ostravě-Porubě, která už do programu kochleárních implantátů vstoupila a má rozsáhlé zkušenosti s pedagogickou prací před i po implantaci. "Fakultní nemocnice Ostrava by byla schopna poskytnout kvalitní zázemí pro mezioborovou péči v podobě foniatrů, logopedů, ORL lékařů, techniků a dalších specialistů," doplnil Tomáš Oborný. Prvním krokem v péči o tyto nemocné by mohlo být zajištění pooperační péče o děti a dospělé, kteří již operaci absolvovali, tedy technicky zvládnout nastavování řečového procesoru (je součástí kochleárního implantátu), logopedickou a foniatrickou péči, integraci dětí ve škole a další specializovanou péči. Nabízí se tedy otázka, proč k takovému kroku nepřistoupit?