Laktátová křivka

Odráží skutečnost, že při dlouhodobé tělesné činnosti nízké intenzity vzniká tak malé množství laktátu, že je organismus stačí metabolizovat (v játrech a srdci) a celková hladina laktátu nestoupá nad vyšší koncentraci než je 2 mmol/l. Pokud zvýšíme intenzitu dlouhodobé tělesné zátěže, pak vzniká větší množství laktátu (mezi 2-4 mmol/l) a v této oblasti se postupně zapojí všechny oxidativní enzymy ve svalech, což je ideální oblast pro vznik dalších enzymů – aj. v této oblasti je vlastně trénink nejúčinnější (teoreticky okolo 4 mmol/l) – tato hladina odpovídá určité, objektivizovatelné tepové frekvenci. Při intenzitě cvičení nad 4 mmol/l dochází k vzestupu laktátu, glykolýze a omezení lipolýzy. Obecně tedy laktátová křivka – s mnoha a mnoha úskalími ((stálost dodržení („nekolísání“) tepové frekvence v tréninku, vliv podmínek počasí, individuální hranice atd atd)) – může vést k optimálnímu aerobnímu tréninku. Z této křivky lze odvodit aerobní pásmo, aerobně-anaerobní pásmo, oblast tzv aerobně-anaerobního prahu atd.

Laktátová křivka se zjišťuje opakovanými odběry krve při jednotlivých stupních zátěže v laboratoři (eventuelně v terénu) – hodnoty získané v laboratoři u téhož sportovce se pochopitelně liší od hodnot získaných v terénu